









[1]: Fennekin tě očuchá a pak se usměje. ,,Ahoj." Pozdravila s úsměvem.
[2]: Když se Fennekin přiblížila, usmála jsme se a podrbala jsem jí za ouškem. Zblízka byla ještě roztomilejší, než předtím. Uculila jsem se. ,,Mé jméno je Cuttie a jsem trenérka a Koordinátorka. Nechtěla bys také nějaké jméno, respektive přezdívku?" otázala jsem se jí a nakonec jsem stáhla ruku.
[3]: ,,Máš hezké jméno." Usměje se Fennekin. ,,Přezdívku bych moc ráda!"
[4]: Usmála jsem se, když mi pochválila jméno. ,,Děkuji ti," řekla jsem hned ze slušnosti a začala jsem přemýšlet. ,,Co takhle Frixie?" navrhla jsem hned, připravená přemýšlet dál, jestli se jí to nebude líbit.
[6]: Zamyslela jsem se. ,,Fokko? Frukie?" začala jsem vymýšlet jména na její začáteční písmeno. ,,Nebo z Frixie může být třeba Trixie," pokračovala jsem. Nakonec jsem se zamyslela i nad něčím úplně jiným. ,,A co třeba Koku?"
[8]: Taktéž jsem se pousmála. ,,Dobrá, Koku. Máš na mě nějaké otázky? Je něco, co bys chtěla vědět nebo něco, co tě zajímá?" optala jsem se jí stále se stejným úsměvem.
[10]: Kývla jsem, že chápu. ,,A co bys řekla na to, kdybychom se trochu prošli? Ať tu nezůstaneme trčet u laboratoře," pronesla jsem a zasmála jsem se.
[12]: Zvesela jsem se zvedla a podívala jsem se po Pokéballu. ,,Dobře, ale mám na tebe ještě jednu otázku. Chceš cestovat venku, nebo v Ballu? A pokud venku, raději na zemi, nebo někde u mě, kupříkladu v náručí, či na rameni? Nebo na hlavě?" dávala jsem jí hned několik návrhů možností cestování.
[13]: Koku se zamyslí. ,,Určitě bych chtěla cestovat venku, prostě abych mohla být pořád s tebou. Je mi jedno, jestli budu na tvém rameni, na hlavě a nebo chodit vedle tebe." Zasměje se.
[14]: Uchechtla jsem se s ní. ,,Tak fakn, zatím můžeš po svých a jestli budeš unavená, řekni mi, jo?" S těmito slovy jsem vyšla dopředu, pryč od laboratoře, kde jsem dostala Fennekin, tedy odteď už jmenovanou - Koku.
[16]: Chvíli jsme šly, ale usoudila jsem, že by to takhle bylo nudné. ,,Co bys chtěla podniknout?" zeptala jsem se jí a s těmito slovy jsem se k ní otočila.
[17]: ,,No.. Chtěla bych si zatrénovat.. Takhle by jsme se mohly více sblížit, ne?" Navrhla Koku.
[18]: Zamyslela jsem se. ,,Není to špatný nápad. Co bys chtěla trénovat, případně naučit se?" zeptala jsem se jí a doufala, že si něco vybere.
//Promiň za neaktivitu, mám dost práce. ^^"
Byl tu ten osudný den, který začne vše. Jakobych se znovu narodila. Měla jsem pocit, že je přede mnou nový život.
Poké Ball v mé ruce jsem pevně stiskla, ale nakonec jsem nevydržela tu vlnu napětí a hodila jsem jej do vzduchu. Udělal slušný počet otoček a odrazil se od země. Následně se rozevřel. To celé se mi zdálo jako věčnost, měla jsem ruce v pěsti a doufala v něco rozkošného. Dost lidí volí pokemona přímo, ale já jsem se rozhodla pro náhodného a proto jsem nevěděla, jaký tam bude. (To jsem si domyslela, i když jsem vybírala. :D)
Objevila se silueta a obrys pokemona, no, nakonec tam byl celý. Fenek. Samička. Kdybych mohla, umazlila bych jí k smrti. Byla hrozně rozkošná a její heboučká srst se leskla z odrazů slunečních paprsků.
Klekla jsem si k ní. ,,Ahoj, maličká. Nemusíš se mě bát," usmála jsem se a natáhla jsem ruku, aby si mě mohla očuchat.