









[1]: Snivymu připadáš hned na první pohled jako dobrá parťačka. Když uvidí misku s vodou a s jídlem, tak se mu rozzáří oči a hned se pustí do jídla. ,,Těší mě." Ukloní se Snivy, když snědl jídlo, co mu bylo dáno.
"Těší mě partnere že Tě poznávám. No, tak alespoň uvidíme co nám cesta přinese." odvětím když dojí a pousměji se. "Nicméně pomalu už bychom se mohly vydat na cestu, přeci jenom. Je toho po všech cestách tolik zajímavého a právě zde je menší lesík. Takže si myslím že by se Ti cesta mohla líbit. I když je vždy možné narazit na nebezpečné situace které by se daly jen obtížně zvládnout, ale to uvidíme." odvětím s pousmáním a vydám se po nevyšlapané cestě do lesa přičemž se rozhlížím kolem a pousmívám se na Snivyho. "Mimojiné, je docela horko bych řekla." dodám Snivymu a svléknu si tričko které mám na sobě a dám si ho do brašny, přičemž se naoko rozhlížím po cestě, ale převážně pozoruji Snivyho.
[3]: Snivy si vesele vykračuje vedle tvé nohy. ,,Je horko, ale taky svítí hodně slunce, takže se cítím hodně napumpovaný energií!" Usměje se na tebe.
"Přesně řečeno, partnere." odvětím a pousměji se na Snivyho. \Hm. Teoreticky je to narážka které by se dalo využít, nicméně měla bych ho více vyzvat. Teda předpokládám. Neboť už jen to že je hodně naplněný energií je dobré.\ pomyslím si pro sebe, během cesty. \Nemyslím si že by to někomu bylo na obtíž kdyby se z nás dvou stal nejlepší pár.\ pomyslím si. "Takže co zkusit plížení? Občas je to někdy důležité k procvivčení." navrhnu Snivymu a lehnu si na zem do vysoké trávy a začnu se plížit Přičemž se podívám na Snivyho pokud nebude chtít příležitosti trochu využít, přeci jenom na sobě mám obleček služebné, jelikož jsem pracovala jako služebná Rangera nežli odešel do jiného regionu.
[5]: Snivy se na tebe podívá. ,,Říkáš plížení? V tom jsem já mistr! Ještě když jsem byl u profesorky, tak jsem si plížení procvičoval každý den." Řekl. Potom si lehne na zem a začne se docela rychle plížit. ,,Uhh.. Uměl jsem to i lépe, než teď. Tak přeci jenom si to budu muset ještě trochu procvičit." Zasměje se Snivy.
"To asi ano. Ale stále Ti to jde mnohem lépe než mě. Nechtěl bys mě trochu zaučit a tím prohloubit naše vztahy?" optám se dvojsmyslně. \Na jednu stranu ano. Jemu to jde velice dobře. A také je i pohledný a krásný. A také alespoň za tu chvíli co ho znám celkem milý, a pakliže se nestanu rangerkou tak bych mohla zkusit být profesorkou a prozkoumávat i moc neprozkoumané oblasti.\ pomyslím si pro sebe.
[7]: ,,Heh... Plížení bych tě naučil moc rád." Zazubí se Snivy a lehne si na zem. ,,Lehni si na zem, jako jsi to udělala minule a začni se plížit. Když to budeš pořád trénovat, tak ti to půjde. Já ti to ukážu." Řekne Snivy a začne se plížit nejdříve pomalu a pořád postupně začíná zrychlovat. Asi po dvou minutách se plíží docela rychle. ,,Teď to zkus ty. Nejdřív se zkus plížit pomalu a postupně zrychluj. Věřím ti, že ti to půjde." Vyzve tě Snivy.
\Vypadá to že Snivy má rád také výzvy, tak dobrá. Myslím že ani pro mě to nebude špatné si procvičit fyzické schopnosti.\ pomyslím si pro sebe, lehnu si na zem a začnu se plížit. \V tom případě ale bych mohla vytvořit nějakou situaci k tomu abychom se více sblížily.\ pomyslím si pro sebe a pokračuji v potichém plížení při kterém se pokusím mít od sebe trochu roztažené nohy abych se jak vyhnula kamenům, tak i zkusila upoutat více Snivyho.
[9]: ,,Hmm.. Mít roztažené nohy u plížení se vyplatí, alespoň ti to půjde lépe a rychleji." Usměje se Snivy. ,,Hele, promiň že se tě ptám, ale... proč máte vy lidi na sobě takové ty věci... myslím že se tomu říká.. no.. oble... oblečení? Profesorka mi o tom jednou něco říkala, že lidi to nosí, aby jim nebyla zima, nebo tak něco... říkala mi těch důvodů více, ale nemůžu si vzpomenout." Zamyslí se Snivy.
"Takže těch důvodů je mnohem víc jak správně profesorka říkala. Ten první důvod je aby nebyla zima, další důvod je estetický, nepotřebuji aby mě viděl nějaký jiný člověk obnaženou, i když je pravda že zrovna já nejsem hezká, ale i tak. Prostě lidem ve společnosti moc nevěřím. To je ovšem jiné v lese, aneb je pravda že v lese bych ho mít vůbec nemusela. Další důvod je pro ochranu, naše tělo není pro ochranu tak stavěné, třeba kdyby na mě měl nějaký pokémon ovládaný zlo u organizací zaútočit tak bez oblečení bych se moc neubránila. Takže nám oblečení slouží i jako ochrana." odvětím Snivymu a svléknu si celé své oblečení, které si dám do brašny. "Nicméně si myslím že bychom mohly pokračovat v cvičení plížení." odvětím a lehnu si opět na zem, ale když si lehám, tak předstírám že neudržím rovnováhu a upadnu s opatrností do trávy na záda, přičemž jsou mi vidět ňadra a pousměji se na Snivyho. "Ach. Moje problémy s neudržením koordinace." odvětím Snivymu.
[11]: Snivy si tě chvíli prohlíží. ,,Vypadáš úplně jinak, když nemáš své oblečení." Řekne. ,,Mám strašně divný pocit... Cítím, jak rudnu a... a... ah! C-Co se to děje?" Podívá se na tebe Snivy s rudným obličejem.
Trochu se pousměji. "Že bych se Ti líbila?" optám se vlídně. "To není moc pravděpodobné, sama moc krásná nejsem, ale možná že je to možné. Celkem by mě zajímalo vyzkoušet jak jsi dobrý casanova." odvětím. \A také zdali je možné mít potomka s pokémonním partnerem. Jak by asi vypadal, pakliže by mohli mít pokémoni milenci s dívkou potomka? Měl by lidské schopnosti? Dokázal by mluvit? Nebo by to bylo spíše nemožné? A jak by vypadal potomek? Celkem by mě tato tématika zajímala. A myslím že pakliže by to bylo možné tak bych mohla publikovat svůj projekt.\ pomyslím si pro sebe, "Nicméně zkus mi popsat co právě cítíš?" optám se s pousmátím.
[13]: ,,N-no.. Prostě mám všude takový divný pocit... hlavně v mém rozkroku..." Řekne potichu Snivy. ,,Jsi hezká, hnusná určitě nejsi..." Dodá.
"Co takhle si mě ozkoušet?" optám se vlídně Snivyho. "Myslím že jsi celkem pohledný a určitě by to minimálně za zkoušku stálo, teda, pakliže se ničeho neobáváš a víš co bys měl dělat. Ostatně bychom to také mohly probrat v rámci přírodního pokusu" odvětím, přičemž mu hledím do očí a roztáhnu co nejvíce od sebe své nohy aby měl lepší přístup.
[15]: Snivymu se v hlavě zrodí instinkt, který by ho nenapadl ani třeba před hodinou. Ten instinkt ho táhl přímo ke tvým roztaženým nohám. Netrvalo to ani pět sekund a vnikl do tebe. Radši nic dalšího nedělal, čekal na tvou reakci a bál se, že se na něj budeš hněvat, že něco dělá špatně.
"Je to úplně přirozené partnere. Nemusíš být tak smělý, a co teď zkusit na nic nemyslet a nechat se vést jenom instinktem." odvětím Snivymu přičemž ho políbím a pokusím se jeho chloubu mými partiemi více obemknout, zatímco stále dál hledím Snivymu do jeho nádherných červených očích, přičemž se pokusím zrychlit jeho pohyby ve mě.
[17]: Snivy už pomalu chápe, co má dělat. Obejme tě a začne se v tobě pohybovat nejdřív pomalu a pak postupně zrychluje. Jeho instinkt pořád zesiluje a už pomalu nebere ohledy na to, jestli to bolí, nebo ne. Po chvíli začne vydávat slabé vzdechy.
\Velice výborný milovník, na to že je to pravděpodobně jeho poprvé, alespoň mám takový dojem, chce to cvik a přátelství to časem ještě více časem dopilujeme ve vzájemné čtení myšlenek a emocí.\ pomyslím si pro sebe, přičemž se pokusím spojit naše jazyka a obejmout Snivyho se zahleděním do jeho očí. \Navíc, jak je vidět tak to může být i můj drahý.\ pomyslím si pro sebe a také se nechávám naplňovat svým zaplavujícím přírodním instinktem.
[19]: Snivy vydává čím dál tím víc sténá. ,,T-takový p-pocit... jsem.. ještě nikdy neměl.." Řekne společně se sténáním Snivy. Potom ti začne dávat dlouhé polibky a pořád se v tobě pohybuje rychleji, ale ta rychlost se zvětšuje už jen pomalu po kouscích.
Umlčím Snivyho polibkem přičemž mu stále hledím do očí. \Opravdu to není tak špatné jak jsem se obávala, ale poté budeme muset najít něco k jídlu, pakliže si přejeme přežít. Nemáme u sebe nic což není moc příznivé, ale uvidíme co najdeme, ale nyní můžeme zapomenout na starosti a věnovat se jenom sami sobě.\ pomyslím si pro sebe, přičemž při polibku pootevřu svá ústa.
[21]: Snivy také při polibku pootevře svá ústa. Začíná mít sice pomalu hlad, ale o to se teď vůbec nestará. Netrvalo to moc dlouho a Snivy v tobě vyvrcholil. Poté začal hluboce oddechovat.
Vložila jsem mu do úst svůj jazyk a pokusila se ho spojit s jeho jazykem, přičemž jsem se pokusila otírat o jeho vrchní patro. \Opravdu nádherné, snad ještě lepší nežli jsem si to představovala.\ pomyslím si pro sebe, přičemž po chvíli ucítím že Snivy se dostal na vrchol své vášně. \Opravdu jsem zvědavá zdali bude potomek, no alespoň mohu napsat a publikovat svou práci, ale to abych podrobně zapisovala každý den, nebo uvidím, pakliže to vůbec publikuji jako svou práci. Přeci jenom, raději bych byla na jednu stranu rangerkou, ale také jsem zvědavá zdali budeme mít potomka s mým partnerem.\ pomyslím si pro sebe stále v olizování jeho krku a hledění do jeho očí. Jakmile se jeho chlouba zmenší v mých partií natolik aby mě mohl opustit tak přeruším polibek. "Děkuji za krásně prožitou intimnost, drahý. Nicméně, měli bychom pomalu jít směrem do rangerské akademie a cestou zkusit obstarat potravu, jelikož ráno to bylo poslední jídlo které jsme měli u sebe. Uvidím zdali nás přijmou ještě tenhle rok který za pár dní bude začínat, nebo budeme muset čekat na příští rok. Pakliže až příští rok tak zatím bychom mohly prozkoumávat třeba tenhle region." odvětím Snivymu.
"Tak dobrá." odvětím, přičemž vstanu z trávy a obleču si oblečení, poté se poklidnou chůzí vedle Snivyho vydám po cestě dál, přičemž se rozhlížím kolem sebe.
"Mimojiné, pakliže máš nějaké jakékoli otázky Snivy tak se můžeš klidně zeptat." odvětím vlídně Snivymu přičemž pokračuji v cestě lesem a rozhlížím se kolem sebe, nikdy se neví co se může stát.
[27]: Snivy zakroutí hlavou, že se zatím na nic zeptat nechce. Když jdete, tak narazíte na velkou jabloň. Snivy na ní hned vyleze a utrhne si jablko. ,,Mmm... Mám strašný hlad.." Řekne Snivy s plnou pusou.
"Hm.. Spíše by mě zajímalo komu ona jabloň náleží. Přeci jenom, myslím že si nemůžeme brát z cizí jabloně jen tak bez povolení, partnere." odvětím Snivymu, přičemž se rozhlížím kolem sebe převážně po koruně stromu zdali se tu neusadili například Beedrillové s kterýmiž by nebylo vhodné si zahrávat.
[29]: ,,Oh, to je taky pravda." Řekne Snivy a sleze z jabloňe. ,,Tak budeme muset pokračovat dál v hledání nějakého jídla." dodá a povzdychne si.
"Já vím, ale většinou na jednu stranu jabloně a ovocné vysoké stromy není moc dobré narušovat když není známo čí ony stromy jsou nebo kdo na nich má své teritorium, roj Beedrill není zrovna dvakrát něco s čím by bylo dobré se setkat." odvětím jdoucí vedle Snivyho od jabloně pryč, rozhlížející se po keřících s ovocnými bobulemi.
[31]: Jdete a po chvíli uvidíte jeden domek a jednu stařenku, která před ním stojí. Když si vás všimne, tak k vám přijde. ,,Nemáte vy dva hlad? Hlavně mi neříkejte že ne, protože já to na vás vidím." Usměje se stařenka, vezme košík plný ovocných bobulek. ,,Nabídněte si." dodá.
"Je to od Vás opravdu laskavý kompliment, ale nejdřív s čím můžeme pomoci? Přeci jenom, takhle v lesním prostředí je velice vzácné najít tak klidný dům a mladou mylady, která je vlídná a nabízí poutníkům ovoce, opravdu je to velice od Vás milé, ale ráda bych Vám také pomohla za Vaší ochotu, jistě je něco co bych pro Vás mohla učinit." odvětím vlídně. \Nevím, ale v lese, zrovna když máme hlad se objeví laskavá paní a nabízí jídlo? To se mi nějak nezdá. Je pravda že Zoory a Zooarkové dokáží brát na sebe iluze, ale že by dokázaly vytvářet iluze tak veliké? A proč vůbec? Však já nemám u sebe ani styler a ani rangerskou uniformu aby byly vůči mě a Snivymu tak laskavá?\ optám se sama sebe.
[33]: ,,Nemusíte mi s ničím pomoci." Usměje se. ,,A kdyby vás jenom zajímalo, proč vám takhle nabízím jídlo... V tomto lese jídlo sice najdete, ale jen co utrhnete nějakou bobulku, tak po vás vystartuje hejno Beedrilů. Tyhle bobulky jsem si sama pěstovala na zahrádce, kterou mám za domkem." Řekla stařenka.
"Aha. Takže s těmi Beedrilly jsem měla pravdu. V tom případě proč nás ale nenapadly u oné jabloně, když si Snivy utrhl jablko?" optám se, jelikož ona jabloň byla také v lese a měla jsem tušení že by v oné jabloni mohlo být hejno Beedrill. \Hm. Jak jsem mohla takhle předpokládat že tam jsou Beedrillové když jsem je nezpozorovala? Tušila jsem že tu mohou být, ale neobjevily se, tak si říkám, proč vlastně?\ optám se sama sebe.
[35]: ,,To jste asi měli hodně velké štěstí, že jste si to rozmysleli a radši šli od té jabloně pryč." Zasměje se stařenka.
"Ano To určitě jsme měli velké štěstí, stejně tak jako že jsme narazili zde v místním lese na Vás." odvětím. "Mimojiné, jmenuji se Octavia Green a přála bych se stát rangerkou i když nemám moc zdatnou fyzickou kondici." odvětím vlídně a pousměji se na stařenku.
[37]: ,,Těší mě, mé jméno je Isabelle Morgan." Představí se stařenka nazpátek. Snivy zakručelo v břiše a stařenka to slyšela, tak mu dala jednu bobulku. Snivy se do ní spokojeně pustil.
"Také i mě těší. Takže, je zde něco co bych pro Vás mohla učinit?" optám se vlídně, přičemž se pousměji na Snivyho který spokojeně jí bobuli. \Opravdu, takové štěstí v lese na dům je velice zajímavé. Nikdy bych si nepomyslela že bych zde nalezla dům a milou dámu. Skoro tak zajímavé až mi na tom všem něco nesedí, ale to jsem asi až moc podezíravá.\ pomyslím si pro sebe.
[39]: ,,Není." Usměje se stařenka. ,,Ale pokud by jsi opravdu chtěla s něčím pomoct, tak můžeš se mnou nasbírat další bobulky, které mám na zahradě. Ta zahrada je trošku.. no.. větší. A kdybych to sbírala sama, tak by to trvalo dlouho." Zasměje se.
"To je maličkost. S tím ráda pomohu." odvětím vlídně. "Větší zahrada v lese, to je i celkem zajímavé což se moc nevidí takže ráda si prohlédnu i Vaší zahradu, při sbírání bobulí. Stejně je pro mě zajímavé že Vaší zahradu nechávají Beedrillové na pokoji. Jak vlastně poznají že zahrada u domu, poblíž lesa není jejich území. To je též zajímavé, pakliže je trošku větší jak říkáte." odvětím. \Pakliže je zahrada v harmonii s lesem tak Beedrillové přeci musí o oné zahradě vědět a mohly by jí pokládat i za své území. Kdyby zahrada nebyla u domu který je v lese hned by mi to přišlo méně zvláštní, ale je možné že se i opravdu něco děje že oné zahradě se Beedrillové vyhýbají, jakoby se k ní buď nemohly dostat nebo je pro ně posvátnější. Ale z jakého účelu pakliže má teorie není chybná by pro ně zahrada v lesním území byla prp Beedrilly posvátnější? Hm. Mám prostě tušení že se tu něco děje, ale mohu se mýlit.\ pomyslím si pro sebe a pousměji se na Snivyho.
[41]: ,,Tak pojďte dále." Pobídla vás stařenka a otevřela vrátka na zahradu. Opravdu nebyla malá, byla docela velká. Potom si všimnete několik Beedrillů, co létají nad zahradou. ,,Tihle Beedrillové hlídají tuhle zahrádku před ostatními Beedrilly. Vlastním je už od maličkých Weedlů, takže mě poslouchají." Řekne stařenka a pousměje se.
"Opravdu. Je to velice krásná zahrada." odvětím šeptem když se rozhlédnu po zahradě abych nevzbudila Beedrilly. \Tak už se nedivím proč je to tu tak chráněné, ale je to tu opravdu krásné místo. Takže jenom doufám že Beedrilly nevzbudím. I když jsem tu pozvaná tak by mě Beedrillové nemuseli jen tak přijmout. Kromě toho jsem také občas četla články o Mega kamenech a Beedrill je jedním z mála pokémonů, který je také může používat takže by nebylo moudré si s nimi zahrávat,\ pomyslím si pro sebe zatímco se rozhlížím kolem sebe a snažím se najít nějaké rozkvetlé keře s bobulemi které bych mohůa pro stařenku očesat.
Připravím do misek vodu a do druhé misky granule. Poté zmáčknu tlačítko na pokéballu který mi dala profesorka Juniper. Objeví se bílá záře a po ní se zhmotní Snivy. "Klidné ráno přeji Snivy. Jsem rangerka Octavia Green a ráda Tě poznávám, partnere. Doufám že budeme dobrý tým. Jinak jak jistě víš tak my rangeři si další přátele nechytáme do pokéballů, ale máme je jen po krátký čas když potřebujeme použít jejich schopnosti. Používáme pro to styler a uvidíme jestli jsme použili dost kotoučů na spřátelení se s ostatními přáteli. Jenomže, to budu muset nejdříve do rangerské akademie abych získala styler. No, ale zatím bych se mohla postarat o Tebe. Mimojiné, dovolila jsem si Ti připravit poslední jídlo, které mám zbalené z domova, další budeme museti najít při cestě, tak uvidíme, zdali se nám to podaří, ale myslím že ano. Nyní se ale dej do jídla. Až se najíš tak budeme pokračovat v cestě." odvětím Snivymu vlídně a pousměji se na něj.